Sejdeme se v kuchyni

Soboty a víkendy všeobecně mám ráda. Jsou hezkým příslibem možného dobrodružství, pohody a mlsání.

Toto je jeden ze sladkých důvodů, proč mít rád skorokrkonoše. Je to báječná věc s ještě lepším názvem. Úpická hvězdárna :)

Minulou sobotu jsme jeli navštívit rodinu a hlavně malého synovce do SkoroKrkonoš. Večer jsme si otevřeli víno a řekli jsme tajnou formuli: Sejdeme se v kuchyni.
Nějakou mocnou náhodou osudu se nám podařilo uspat obě děti - oba bratrance - v rozumnou hodinu, a tak jsme všichni mohli na sraz do kuchyně dorazit. Bylo to moc milé, ono když vám děti večer spí, ten svět je hned o něco krásnější.

Toto archivní foto sice vůbec nezachycuje kuchyň, ale troufám si tvrdit, že věrně zachycuje atmosféru.

U nás doma bychom se také rádi večer scházívali v kuchyni, kterou samozřejmě máme, leč je součástí celé naší jedné báječné obytné místnosti. Takže když malý pan Ó spinká, v kuchyni už musí být ticho a tma, tak jako ve zbytku našeho členitého osmnáctimetrového bytu.

Ale již brzy si jednoho krásného, s největší pravděpodobností teplého dne také řekneme: Sejdeme se v kuchyni. Ó to bude sláva.

Šitíčko 2: Samovzdělávání

Jako matka na dovolené mám pocit, že všichni okolo jsou hrozně akční, stále něco tvoří a podnikají. Nebo studují (někteří dokonce i na dovolené - tato skutečnost sama mi přijde jako výkon hodný titulu). A protože bych taky hrozně chtěla něco studovat, dělat a podnikat, a protože na školy jsem už přerostlá (a kdo mě zná ví, že jsem tam stejně moc nechodila), rozhodla jsem se učinit se vzdělanější, akčnější a podnikavější sama.

Prvním krokem bylo otevřít si účet ve vědecké knihovně, čímž jsem znovuobjevila své knihomolské já. Následné lehké zklamání z toho, že literaturu, kterou bych chtěla buďto nemají, nebo je věčně půjčená, mne donutilo otevřít zcela jiný účet, a to bankovní, a objednat si vysněné knihy za v potu tváře vydělaný státní příspěvek pro rodičky.

Tramtadadá: Tady je: Drape Drape. Jsou to tři knihy od japonské autorky Hisako Sato (nebo možná autora, kdo ví :D) a všechny mi nyní říkají Paní. A jelikož jsou v angličtině, říkají mi spíše Lady.

Nejraději bych se s nimi na měsíc zavřela v místnosti bez oken a dveří s dostatkem světla, látek a šicích strojů. Zatím jsem zvládla vyrobit jedny šatičky. Jmenují se No.3.

Tyhle šaty mne zaujaly jako první, a to hlavně tím, že jsou celé z jednoho kusu látky. Šití je velmi zábavné, neboť na začátku vůbec netušíte, kam co patří, a ač jedna část silně připomíná průkrčník (viz prostřední obrázek), je z ní nakonec průramek a zadní díl šatů. Pracovní postup by mohl být lépe rozepsaný, ale pro člověka ošlehaného Burdou to je procházka růžovým sadem.

Vzhledem k tomu, že střihy jsou z japonské dílny a o japoncích jest známo, že nejsou největší, šila jsem raději rovnou velikost XL. Jak je vidět, zřejmě při rýsování mysleli i na nás Evropany a paní Andula v nich trochu plave. Malý nedostatek střihu je zadní část průkrčníku, která trochu odstává od krku, takže je třeba si střih trochu upravit.

No nejsou krásné? 

Takové to domácí vaření

Doba je zlá, všude létá nějaký ten bacil, nebo hlupák, a tak je radno se v tomto zatím ještě zimním období vyhýbat kolektivům.
Do práce člověk musí, tomu se moc vyhnout nedá. Ukuckanému a ukýchanému MHD se poměrně hravě a zdravě vyhneme pomocí pěškochůze (tedy pokud to nemáme deset kiláků hornatým terénem mezi skalisky). Bacily poletují též v pohostinských zařízeních, kde takhle okolo dvanácté bývá koncentrace hladových kolektivů dosti vysoká.

 A tento problém se dá vyřešit dnes již poměrně zastaralým výrazem - kastrůlky. Jenomže dneska se tomu říká krabičky.
Takže, co uvařit do krabičky, aby se to dalo zvládnout, i když jste například matka na dovolené a za celý den máte problém nasytit sebe samu? A co uvařit, aby se z toho po cestě v krabičce nestala míchanice a po ohřátí rozvařená slepenice?

Jasnou jedničkou je u nás recept na hovězí po burgundsku podle Dity P. Navaříte nejlépe v neděli, protože příprava je trochu náročnější, ale ne zas tak moc, jak by se mohlo zdát, a je toho tolik, že můžete ještě distribuovat do krabiček na další dny. Recept jsem zkoušela i v super zrychlené verzi, kdy prostě všechno nahážete najednou do hrnce a Dita měla pravdu, není to pak úplně ono, ale když je hlad, tak víme jak.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10588743864-denik-dity-p/213562260300014-pariz/

Dalším tak trochu mimibazar krabičko-jídlem, jsou palačinky. Ony palačinky nejsou nic zvláštního, ale já nesmažím. Všechno peču v troubě. Takže klasické palačinkové těsto rozliju na pečícím papírem vyložený a lehce vymazaný plech a peču zvesela v troubě. Kdo má rád tlusté palačinky, navrchu křupavé a zespodu vláčné, tomu budou vyhovovat ty naše troubové. Jenom jednu vadu mají, jsou hranaté.

Dalším příkladem pěkného krabičkojídla jsou rychlé švédské kuličky inspirované Jamiem Oliverem. Kdysi jsem nějakou prazvláštní náhodou shlédla jeho "rychlovky" a jelikož jsem si zapamatovala jen pár hlavních surovin, upravila jsem to podle svého.

Mleté maso ochucené dle libosti, uhňácané do kuliček a rychle opečené a k němu brusinková zavařenina. Když se kuličky v té brusinkové šťávičce trochu poválí, zalijeme je vývarem, z čehož vznikne moc pěkná lehce nasládlá omáčtička. Do omáčky přihodíme větvičku kopru a mezitím si prudce vaříme na kostičky nakrájený celer, který když se dostane do fáze trochu vařeného, ale ještě křupavého, zasypeme rýží (my máme nejradši jasmínovou nebo basmati) a společně dovaříme. Navrch zdobíme pořádným kopcem kopru.

Vaříte si do krabiček? A vaříte si vůbec? Když jo, tak co?